Exupery

z knihy Přátelství - Antoine de Saint-Exupéry

...A proto, můj příteli, tolik potřebuji tvé přátelství. Žízním po druhu, který, povznesen nad všechny rozumové rozepře, ve mně respektuje poutníka, směřujícího k tomu světlu. Potřebuji někdy předem zakusit slíbenou vřelost, vyjít ze sebe a trochu si odpočinout na té schůzce, která bude patřit nám.
 
Jsem unaven polemikami, výhradami, fanatismy! K tobě mohu přijít a nemusím se ustrojit do uniformy, nemusím odříkávat nějaký korán a nemusím se vzdávat čehokoliv, co patří k mé vnitřní vlasti. U tebe se nepotřebuji ospravedlňovat,
nepotřebuji se obhajovat ani něco dokazovat. U tebe nacházím mír jako v
Tournusu. Přes má neobratná slova, přes mé úvahy, které mohou být mylné, vidíš ve mně prostě člověka. Ctíš ve mně vyslance víry, zvyků, osobních lásek. Tím, že se od tebe liším, nijak tě nezraňuji, ale obohacuji tě. Dotazuješ se mne, jako se dotazujeme cestovatele.
 
Já jako každý jiný toužím po uznání a u tebe se cítím čistý. Proto směřuji k tobě. Potřebuji jít tam, kde jsem čistý. Ani mé návyky, ani mé počínání tě nikdy nepoučily o tom, kdo jsem. Přijal jsi mě takového, jaký jsem. A proto jsi byl,
když to bylo nutné, shovívavý k mým postupům a mému počínání. Jsem ti vděčný, že mě přijímáš takového, jaký jsem. Co bych si počal s přítelem, který by mne posuzoval? Přijímám-li u svého stolu přítele, poprosím ho, aby se posadil, když kulhá. A nechci po něm, aby tančil.
 
Příteli, potřebuji tě jako vrcholek hory, kde je možné dýchat! Potřebuji se ještě jednou vedle tebe opřít lokty o stůl v hospůdce s terasou z rozeschlých
prken na březích Saony a přizvat tam dva lodníky, s nimiž si budeme připíjet,
klidní a usměvaví jako šťastný den. Budu-li ještě bojovat, budu trochu bojovat i za tebe. Potřebuji ti pomáhat žít…