Vyhledávání

rozšířené vyhledávání

CzechPOINT

CzechPoint

Ubytování v Hlavatcích

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
25 26 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5

Obsah

Do dvora neviditelná ruka házela kusy materiálu

VYHNANICE -  Zvídavé lidstvo odjakživa lákalo tajemno. Postupem času k němu přibyly různé senzační zprávy a v novější době i skandální pikantnosti ze života známých či populárních osobností.  Z toho v naší době těží u jedněch oblíbený, jinými zatracovaný bulvární tisk. Většina šéfredaktorů se od takového psaní sice distancuje, ale jak se říká – každá jitrnice má dva konce.

Autor: Jaroslav Wimmer

 

Čas od času i oni nepohrdnou nějakou tou zprávičkou, která ovšem ve vší počestnosti, polechtá nervy čtenářů, protože ať chceme či nechceme, takové zprávy jsou i pro velice seriozní tisk kořením.
A tak se nedivme, že i tak důstojný týdeník, jakým byl Český jih, věnoval na svých stránkách pozornost události, která tehdy vzrušila nejen Táborsko. Stalo se to před více jak sto lety ve vesnici jménem Vyhnanice.
Vyhnanice leží západně od Hlavatců, blíže k Černínské oboře. Poprvé jsou písemně připomínány v roce 1357 jako statek Ebrhartův. Potomci jeho synů byli zakladateli známého českého rodu Dráchovských z Dráchova. Z něj pocházel i vyšebrodský opat Otík. V držení vsi se vystřídalo několik majitelů, až jeden díl byl v roce 1512 prodán k Želči a druhý přináležel k Bechyni. Později byl želečský díl vsi přikoupen k bechyňskému panství.

 

Nevídaný jev

Ve zprávě, otištěné v Českém jihu se praví, že občany této vsi již delší dobu sužuje zvláštní, dosu nevídaný jev.
Do dvora zdejšího občana Maška nějaká neviditelná ruka házela na dvůr kusy dřeva, cihel i kameny. Přes veškerou snahu nebylo možno zjistit, kdo nebo co je toho původcem. Přesto, že dvůr byl ve dne v noci hlídán, někdy dokonce i za přítomnosti četníků, kusy různého stavebního materiálu padaly na dvůr jako z nebe. Případ do Vyhnanic přilákal i několik odvážlivců, kteří za pomoci četnické asistence se snažili přijít záhadě na kloub, ale marně. Nakonec ono „strašidlo“ samo přestalo fungovat, ale záhada nikdy nebyla objasněna.
Velký problém měli Vyhnaničtí s bezhlavou kobylou, která se svého času zjevovala na rozcestí do Hlavatců. Lidé z ní měli hrůzu a po setmění se tudy báli chodit. Jednomu sousedovi to ale nedalo  spát, a tak se rozhodl, že se na vlastní kůži přesvědčí, co je na tom pravdy. V noci se vypravil v ta místa a když přišel na ono rozcestí, skutečně uviděl bílou kobylu bez hlavy. Na nic dál nečekal a vzal nohy na ramena, ale kobyla za ním! Zastavila se až na okraji vsi. Soused pak z vděčnosti, že ho kobyla jen vystrašila, ale jinak mu neublížila, nechal na rozcestí postavit křížek. Od té doby se kobyla více neobjevila.

Propadlý hrad

U vsi je několik rybníků, z nichž jeden má podivné jméno – Paniannin. Podle prastaré pověsti u něj stával hrad paní Anny, který se za její zlé činy propadl do rybníka.
Hrádek lze prý dokonce spatřit, ale musí to být zcela bezúhoný člověk, rozumějící řeči země, vody i povětří. Takový jedinec se  dokonce může odvážit do hrádku vstoupit železem kovanými dveřmi, za kterými je veliký poklad.
U hrádku byla velice hluboká studně. Říkalo se, že je bezedná. Jedna dívka ze vsi v ní chtěla vymáchat přadena a když se naklonila nad její hladinu, uviděla překrásný hrádek a v něm černou, uplakanou paní.
Děvče si nejdříve pomyslelo, že má halucinace, ale když krásný obraz najednou zmizel, dál si hlavu nelámala a pustila se do máchání přaden. Sotva namočila první přadeno ucítila, že se na něj něco přichytilo. Byl to stříbrný zvonek. Dívka ho chtěla vytáhnout z vody, ale v tom odkudsi přiletěl velký kámen, zvonek zacinkal a zmizel ve vodě. Dívka zratila řeč a ta se jí vrátila, až když došla domů a tam popravdě pověděla, co se jí stalo.
Čas od času se prý zvonek sám objeví nad hladinou rybníka, smutně zacinká a zase zmizí v hlubinách.

VYHNANICE. Místní obyvatelé dlouho měli hrůzu z kobyly bez hlavy, ale když jí jeden sedlák postavil pomník, zmizela. Autor: Jaroslav Wimmer